Skupina JOHN DOVANNI vznikla v roce 1991. Po několika personálních změnách kapela zakotvila na sestavě Tomáš Kolinger (zpěv), Petr Henych (kytara), Aleš Marek (basová kytara), Daniel Šůra (bicí) a Zdeněk Vlč (klávesy). Posledního jmenovaného v krátké době, ještě před jakoukoliv veřejnou prezentací, vystřídal klávesista Tomáš Burian. Kapela měla hned zpočátku slibný start a budoucnost před sebou. Manažersky jim v té době pomáhala redaktorka časopisu Melodie Markéta Kučerová (později známá veřejnosti z TV pořadu Noc s Andělem jako Markéta Turková ).

  

V kapele se sešli po výměně klávesisty věkově příbuzní muzikanti, s podobnými hudebními nápady a instrumentálně velice schopní i ve svém mladém věku. Autorsky se na repertoáru podílela především dvojice Petr Henych/Tomáš Kolinger. V krátké době měla kapela rozsáhlý repertoár a také první singl, který se stal přílohou časopisu Melodie č. 1/92. Pod svými vydavatelskými křídly je měla jedna z tehdy nejprestižnějších hudebních firem – Tommü Records. Zde jim také vyšlo v roce 1992 první dlouhohrající album s názvem "Víra v ruce". To obsahovalo celkem 11 skladeb, namátkou lze jmenovat alespoň "Nejde to", "Náhodná", "Víra v ruce", a především pak "Všechno je v nás" a "Jsou dny" … Nutno také zmínit, že k tomuto prvnímu dlouhohrajícímu hudebnímu počinu kapela odehrála delší koncertní šňůru se skupinou Carmen.

Kariéra skupiny rostla rychle a jak se zdálo, i bezpečně. JOHN DOVANNI se účastnili mnoha rockových festivalů, objevili se v řadě televizních pořadů, namátkou jmenujme například pořady Bago, Hitparáda, 0 106, Kontakt, Kečup, Marmeláda, atd. JOHN DOVANNI natočili dokonce svůj profilový pořad odvysílaný v již zmiňovaném Kontaktu. Jejich videoklip "Všechno je v nás" vysílaly televizní pořady již před samotným vydáním LP alba Víra v ruce… A později videoklip ke skladbě "Jsou dny" obletěl snad všechny tehdejší známé hudební pořady. Písnička se zároveň držela řadu týdnů v rádiovém pořadu Formule pop na vyšších místech žebříčku. Zdálo se, že jejich vzestup už nemůže nic ohrozit… Opak se však stal pravdou. Kytarista Petr Henych dostal lákavou nabídku hrát v Kreysonu Ládi Křížka a nabídku využil…

 

Zbytek JOHN DOVANNI se však nevzdával a pokoušel se najít odpovídající náhradu. Vystřídalo se zhruba 30 adeptů, za úctyhodné období zhruba dvou let… Než si však stačili kluci nového kytaristu vybrat – vrátil se Petr na přelomu roku 1994 – 1995 do kapely zpět. V době "prázdna" je třeba ještě zmínit, že zbytek kapely mezitím pracoval na nových písničkách, které daly podstatnou část základu dalšího alba… Koncert JOHN DOVANNI se po dlouhé odmlce odehrál v Příbrami za nabitého sálu počátkem roku 1995 a s nebývalým elánem jako za starých časů. Zdálo se, že všechno bude zase jako dříve, a kapela začala pomalu pracovat na nových písničkách…

Došlo ještě k jedné personální změně a to na postu baskytaristy, kdy později tragicky zemřelého Aleše Marka nahradil Petrův spoluhráč z Kreysonu Vítek Fiala. Velice rychle zapadl hráčsky i lidsky, a kapela již v tomto novém složení natočila v roce 1995 své druhé album s názvem "Síň slávy" pod hlavičkou firmy Happy Music Production. Zde můžeme jmenovat například skladby "Z ruky mi hádej", "Války v postelích", "Tvář zubatý", "Hon na vlky", "Do vany" nebo "Plout po nebi" věnovanou Alešovi, včetně stejnojmenné "Síň slávy".

  

A již podruhé se zdálo, že se kapela ocitla znovu ve stadiu, kdy nemůže její existenci nic ohrozit. Právě toto období bylo jakousi druhou érou skupiny – repertoár dostal vzhledem k postupu let nový nádech, kapela neusnula na tvorbě, která vznikala v roce 1991 a kteroužto "chorobou" jsou někeré kapely postiženi dosud – jejich repertoár rostl, obměňoval se, kapela se úměrně době vyvíjela dál.

Pak byl ale najednou konec. Důvody proč tomu tak bylo znají asi jen JOHN DOVANNI sami, ale z pohledu jen trochu zainteresovaného člověka není moc těžké pravý důvod odhalit – členy kapely tvořili hudebníci patřící mezi naši hudební špičku a byli tudíž žádáni i jinde. Čas, nutná obživa jinde a další jiné nudně pozemské důvody patřící k pernému osudu českého hudebníka daly důvody k tomu, aby se tato nadprůměrná kapela rozpadla, respektive "vyprchala"…

Pro případné "skalní fanoušky" snad jen zbývá přimenout ještě jeden, závěrečný koncert. Mohl být další slibnou, v pořadí již 3. érou skupiny. Konal se – jak jinak než opět po delší odmlce – v pražském klubu Futurum koncem roku 2000. Kapela se zde sešla, aby odehrála vzpomínkový koncert před slušně zaplněným klubem. Tato akce bohužel neodstartovala další sérii koncertů, věci se vyvinuly až o mnoho let později...

Uplynulo dalších 14 let. "Proč už nehraješ? Nechceš se k tomu vrátit?" - to byly otázky Tomášovy partnerky a múzy, které ho nasměrovaly k tomu, že začal před 2 roky pokoutně připravovat původně sólové CD ve studiu v Mokrovratech u Dobříše. Tomovi v té době významně pomáhali jeho bývalí spoluhráči ze skupiny Sára a majitelé studia - Michal Semančík a Pepa Krajč. V určitou a zlomovou chvíli se Tom osmělil a oslovil nejprve Vítka Fialu k nahrání basové kytary. Odtud již bylo blízko k přesvědčení Petra Henycha, který písním dodal tolik potřebný jiný a zároveň "johndovannovský" rozměr a hlavně poskytl nejzásadnější doporučení na Lukáše Pavlíka, coby zdatného bubeníka a hlavně producenta a zvukového mistra v jedné osobě. No a máme červen 2016 a světlo světa spatřilo třetí album skupiny, nesoucí název "Hrdobec" a čítající 16 původních skladeb. A co víc, kapela se chystá koncertovat...